HERMETICKÁ TRADICE

českého umění v osvícenství a romantismu

Úvahám o hermetismu a mystice v českém umění v době osvícenství a romantismu se u nás ještě nikdo vážně nezabýval. Je to první studie svého druhu. Vzniká otázka, do jaké míry mohlo výtvarné umění, vstupující váhavě do své nové pobarokní fáze odpovídat potřebám a názorům stoupenců svobodného zednářství. Jaké vazby vznikaly mezi umělci a šlechtou, učenci a duchovenstvem. Vnímáme tedy příběh o tiché a mlčenlivé podpoře zednářů v prudce se rozvíjející činnosti grafických dílen a nenápadné klauzuře uměleckého světa. Defiluje před námi dosud nepoznaná a jaksi odvrácená tvůrčí stránka grafiků a malířů Jana Berky, Leopolda Peuckerta, Jana a Antonína Balzera, Ludvíka Kohla, F. X. Procházky. Mimořádným objevem knihy je interpretace K. H. Máchy jako milovníka extatické barokní malby, který sledoval výstavy a na svých cestách vlastí také rád kreslil. Autorka objevila významnou souvislost mezi jeho kresbami a Poutí krkonošskou a také revidovala stav jeho umělecké pozůstalosti, když jeho dílo očistila od výtvarných podvrhů a omylů. Svou naléhavou potřebou protikladů se některé jeho motivy blíží v k vizím C. D. Friedricha. Oba se ve svých myšlenkách dotkli okamžiků smrti, v níž vítr a déšť setře stopy jejich kroků a světlo světa svítí i v momentech, kdy Bůh člověka opustil. Máme před sebou podnětnou studii, která v literatuře o interpretaci obrazů a textů nemá obdoby.