KAREL VÍTĚZSLAV MAŠEK

(1865–1927)

Karel Vítězslav Mašek patří ke generaci Alfonse Muchy a Luďka Marolda. Je jejich malířským souputníkem a touto monografií se připojuje k nově objeveným výtvarným autoritám českého symbolismu a secese. Po studiích na akademiích v Praze, Mnichově a Paříži se v roce 1898 stává profesorem dekorativní malby a ornamentální kresby na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Jako jeden z prvních přinesl z Paříže specifické vnímání světla, jež se odrazilo v jeho klíčových obrazech. Se stejným zaujetím se kromě malířství věnoval architektuře a urbanismu. Obesílal řadu výstav, ovšem svou vlastní a soubornou měl naposledy v roce 1897 v Topičově Salonu. Po 105 letech od této události vychází kniha Karolíny Fabelové jako splátka velkého dluhu české kultury umělci, jehož dílo je trvale zastoupeno, navzdory domácímu zapomenutí, v pařížském Musée d´Orsay.