Šalounova harpyje

LADISLAV ŠALOUN (1870–1946)
Harpyje
1934
bronz, žulový podstavec
v. 39,5 cm

Ladislav Šaloun je jedním ze zakladatelů moderní secesní plastiky v Čechách. Jeho zásadní význam je spojený s pomníkem Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí. Důsledně popírá tektoniku myslbekovské tradice. Socha pro Šalouna neznamená pouhou stylovou proměnu, ale stává se nositelem výrazu myšlení. Zejména pak v hledání symbolistně-dekadentních zdrojů, které byly na přelomu století velmi silným dobovým přínosem. Šalounovy fatální ženy nebo nietzscheovský pól erotických sublimací, jak je známe z celé plejády plastik jako Meditace nebo Zatížený (obě ve sbírce Patrika Šimona), brzy střídá archaismus myšlenkového neoklasicismu.

Ještě v roce 1934 však Šaloun vytvoří ojedinělý sochařský artefakt, kterým jakoby se vzepne k původním zdrojům dekadence. Nicméně Harpyje v sobě nese kód právě vrcholící módní vlny art deco. Symbolizuje z antiky převzatou zlovolnou bytost, jejíž hlava je z poloviny ptačí a z poloviny ženská. V tomto přízračném zjevení spatřujeme alegorickou identifikaci předznamenávající tragédie první poloviny 20. století. V dramaticky traktované expresivní formě došlo k nečekanému Šalounovu návratu k nejlepším zdrojům jeho tvorby.

Harpyje, pocházející z pozůstalosti autora, obohacuje naši Šalounovskou sbírku o další doklad jeho geniálního a dosud nikoli významně zpracovaného díla, jak by si Šaloun právem vedle Štursy, Mařatky, Kociana a Kafky zasloužil.