Monumentální Halbax

Prudký podhled (se znalostí architektonických zkratek Andrea Pozza) potvrzuje, že dílo bylo původně umístěno na stropě. V Praze je pobyt Michala Václava Halbaxe (1661 – 1711) doložen od roku 1686. Už v té době maloval velký počet děl, jež hluboce zapůsobily na Petra Brandla, v jehož tvorbě jsou ohlasy jeho umění čitelné již v první polovině 90. let. A stávalo se velmi často, že některé z obrazů obou mistrů byly autorsky zaměňovány. V letech 1694 – 1700 pracoval Halbax v Linci a dodával obrazy pro klášter St. Florian. V souvislosti s analyzovaným obrazem jsou zajímavé Halbaxovy nástropní obrazy v klášteře v Lambachu z roku 1699. S druhým pražským pobytem (asi 1700 – 1708) je spjat největší počet hodnotných Halbaxových děl (např. cykly Evangelistů a Církevních otců v Arcibiskupském paláci na Hradčanech). Nástropní obrazy nemaloval Halbax jen na suchou omítku mastnou temperou, ale jak dokládá naše dílo, také nástropní obrazy olejem na plátně po benátském způsobu ovlivněném tamním přímořským ovzduším agresivním vůči freskové technice. Jak tvrdí ve svém rozsáhlém posudku profesor Jaromír Neumann "bezpečné připsání obrazu Sv. Tomáše Akvinského Halbaxovi dovolují podobně koncipované nástropní na omítce mastnou temperou namalované obrazy z roku 1707 Sebevražda Didony a Truchlící Artemisia, které jsou ve Šternberském paláci na Hradčanech. Stačí pozorně srovnat obraz Sv. Tomáše Akvinského se Sebevraždou Didony, aby byla zřejmá totožnost perspektivního podhledu a totožné kompoziční a pohybové důsledky z toho vyvozené ve zkratkách architektury, těl a obličejů. K zvláště nápadným náleží znázornění dole sedícího andílka držícího světcovu berlu nápadně podobného chlapci na zemi vedle hranice Didony. Stejně autorsky průkazná jsou také gesta vztažených rukou. Příznačné jsou ovšem i další shody v pojetí architektury s mohutným sloupem a těžkým kladím nebo v pohybu postavy sedící na schodech atd."

Obraz představuje světce v dominikánském rouše polosedícího a poloklečícího na stupních a chystajícím se psát do velké otevřené knihy přidržované andílkem. Hledí k holubici Ducha svatého, která se k němu jako duchovní inspirace snáší dolů. Od rozepsané knihy se hadovitě vine vzhůru nápisová páska přidržovaná klečícím andílkem, na níž jsou zčásti čitelné nápisy. Mocná architektura chrámu se sloupy a těžkým kladím je, zdá se, ohrožena, jak naznačuje jednání dvojice andílků nahoře: levý vztahuje s výrazem obavy ruce ke stavbě a pravý shlížející dolů upozorňuje světce na hmotu chrámu. Z lépe čitelné části nápisu citujeme: MEMOR SIT SEMPER ABBAS…QVIA DOCTRINAE SUAE VERA…DISCIPULORUM. Církevní učitel sv. Tomáš Akvinský nejvýznamnější duchovní představitel řádu dominikánů, nazývaný Doctor Angelicus, znázorněný před krucifixem, upevňuje svou knihou "Summa Theologiae" stavbu kostela – Církve narušenou v základech působením heretiků. Tento námět zachytil v roce 1734 v monumentální fresce na klenbě dominikánského kostela sv. Jiljí na Starém Městě pražském Václav Vavřinec Reiner v podstatně složitějším malířském líčení. Ikonograficky je zajímavý motiv andílka přidržujícího zcela dole biskupskou (nebo arcibiskupskou) berlu. Ta bývá u nohou sv. Tomáše znázorňována na znamení toho, že světec podobné hodnosti důsledně odmítal. 

Podle dostupné dokumentace zakoupil obraz v roce 1931 architekt Václav Beneš jako dílo Petra Brandla od Chrámového družstva pro československou republiku v Pelhřimově. Obraz však není dílem Petra Brandla, ale malíře s ním často zaměňovaného Michala Václava Halbaxe, který měl pro formování umění Petra Brandla značný význam. Byl to Rakušan, původem narozený v Ebenfurthu v Dolních Rakousích, a své zkušenosti a renomé získal tím, že v Benátkách prošel kolem roku 1680 vyhledávanou školou v Benátkách zdomácnělého Mnichovana Johanna Carla Lotha (jehož dílo máme reprezentativně zastoupené v naší sbírce obrazem Davida s hlavou Goliáše). 

Srovnání s nástropními obrazy ze Šternberského paláce a také s výraznými ukázkami Halbaxovy oltářní a závěsné malby z druhého pražského období, přesvědčivě dokládá, že analyzovaný obraz vznikl zřejmě během druhého pražského pobytu (asi 1700-1708). Povaha malby nasvědčuje tomu, že to bylo nejspíše ještě před rokem 1707, kdy vznikla malířská dekorace ve Šternberském paláci. Lze předpokládat, že obraz pochází z některého ze zrušených dominikánských klášterů. Sama jeho tematika nasvědčuje tomu, že by obraz mohl být pravděpodobně součástí nástropní dekorace knihovny dominikánského konventu. Halbax se například podílel na stropě knihovny kláštera v Lambachu. Nelze prokázat, ale tato domněnka je zajímavá, že obraz maloval Halbax pro dominikánský klášter v Litoměřicích, pro který byl činný jeho přítel Petr Brandl. Ten namaloval v roce 1704 důležitý obarz sv. Tomáše Akvinského znázorňující jej jako mladého světce, poté co odolal svodům kurtizány, jak je anděly opásáván cingulem cudnosti. Je samozřejmě nutné brát v úvahu i jiné eventuality původního určení díla, např. v pražském dominikánském konventu sv. Maří Magdaleny na Malé Straně nebo v jiném dominikánském prostředí v Čechách.

Monumentální obraz významně obohacuje naši sbírku o další z mistrovských děl evropského baroka (vedle Petra Brandla a Johanna Carla Lotha), v němž Halbax seznámil české prostředí s benátským tenebrismem, zatímco Petr Brandl ho dovedl k vrcholu. 

(zpracováno na základě expertních podkladů prof. Dr. Jaromíra Neumanna z roku 2000 a restaurátorské zprávy akademických malířů Šárky a Petra Bergerových z roku 2007)