Kupecký ano i ne

Dějiny umění jsou dějinami interpretací. I v jedné generaci historiků umění dochází k častým atribucím i reatribucím. To je případ našeho pozoruhodného obrazu. Dílo zachycuje muže středního věku hledícího na diváka přes levé rameno. Portrétovaný má na hlavě žlutý baret, oblečen je do bílé u krku rozhalené košile, přes níž si přehodil červenohnědý plášť s kožešinovým límcem. V rukách drží list papíru, buď kresbu nebo smlouvu. Vlevo na pozadí vidíme barokní bystu andílka, jako atribut sochařství či příslušnosti k sochařskému cechu. Profesor Vít Vlnas se ve svém odborném posudku kloní k názoru, že zobrazovanou figuru lze jednoznačně ztotožnit s vídeňským sochařem a medailérem Matthäusem Donnerem (1704 – 1756), mladším bratrem a žákem slavnějšího Georga Raphalela Donnera (1693 – 1741), který se věnoval vytváření četných mincí a medailí i oblíbeným kovovým reliéfům s mytologickými a biblickými náměty. Identifikaci, kterou Vlnas potvrzuje, publikoval už profesor Eduard Šafařík ve svém soupisovém katalogu Kupeckého díla, který přítomný obraz zařadil do okruhu kvalitativně zajímavých prací Jana Kupeckého. Oba vycházejí z portrétní mědirytiny vytvořené Christianem Gottliebem Geyserem (1742 – 1803), která zachycuje Donnera v mladším věku, jež však vznikla se značným časovým odstupem po Donnerově smrti dle předlohy, dnes neznámého portrétu Paula Trogera. Vlnas se domnívá, že autorem našeho díla je rakouský barokní malíř Paul Troger nebo někdo z Trogerova okruhu. Šafařík ve svém soupisovém díle určil jako autora Paula Trogera, zatímco starší atribuce připouštějí autorství Jana Kupeckého.

Provenienci obrazu lze sledovat až do znamenité sbírky hraběte Huberta de La Fontaine a d´Harnoncourt-Unverzagt (1789 – 1846), ve své době jedné z nejlepších na Moravě (dokládá to mj. štítek na zadní straně napínacího rámu), která byla soustředěna do zámků Myslibořice a Hrotovice až do roku 1845. Posléze se  majitelem díla spolu se zámky stal baron Jiří Sina a od roku 1921 dr. Horn. V roce 1922 proběhla dražba obrazů v Brně a dílo bylo pod katalogovým číslem 80 označeno jako práce Václava Vavřince Reinera. V roce 1936 došlo opět ke změně majitele a obraz se stal součástí pražské sbírky Emílie Šedivé-Šťovíček. Téhož roku malbu posoudil Vincenc Kramář a připsal ji Janu Kupeckému. V roce 1959 se obraz ocitl ve sbírce M. Šimkové-Elgrové až do roku 2017, kdy byl prodán v aukci, odkud jej koupil další sběratel, který jej zapůjčil na výstavu "Kupecký, mistr a jeho okruh," probíhající v Moravské galerii v letech 2014-15. 

Portréty umělců byly v polovině 18. století rozšířenou výtvarnou disciplínou, o čemž svědčí příklady dvou prací Franze Antona Palka – Portrét sochaře Gottfrieda Fritsche (Moravská galerie v Brně) nebo Portrét malíře Jana Jiřího Etgense od téhož autora z téže galerie. Ale takových příkladů je celá řada, v nichž dochází ke stylizacím s baretem, uměleckými atributy a ledabylými pohledy s rozhalenými košilemi. Na našem portrétu sochař nevystupuje ani jako fyzicky pracující umělec, ani jako tituly obdařený dvořan řídící prosperující dílnu, ale především jako nositel humanistického ideálu "učeného umělce," – tvůrce pracujícího v kategorii "ars." Jeho vlastní dílo je charakteristicky odsunuto do pozadí. Tyto znaky, podle Vlnase, zařazují posuzované dílo do blízkého ideového vztahu s Trogerovou Vlastní podobiznou (kolem 1750), která prošla roku 1995 vídeňským uměleckým obchodem. Ovšem stylově se obě práce – zejména v typu rukopisu – rozcházejí. Proto nemyslím, že se jedná o dílo Paula Trogera ani práci z jeho okruhu. 

Pokud připustíme, zvlášť s ohledem na typologii tváře, jakou známe z grafického listu, že se jedná o sochaře Matthäuse Donnera (na obraze mu je třicet pět nebo třicet šest let, což by odpovídalo pozdnímu období Kupeckého tvorby, který umírá v roce 1740), je autorství Kupeckého pravděpodobné i z celkového gesta zobrazeného umělce. Kupecký ve svých mistrovských dílech hledal výjimečné pozice figur, byl mistrem psychologie a charakterizoval jedinečným způsobem detaily – například bravurní je detail sochařova baretu a drapérie na jeho levici, vypointovaná virtuozní klikatkou. Také Kramářův názor týkající se Kupeckého autorství nelze brát na lehkou váhu. Pro středoevropskou portrétní malbu 18. století je však typické, že dochází k neustálému pohybu v atribucích a proto je potřeba nedávno získaného "našeho Kupeckého," vnímat s krajní opatrností a být otevřený novým interpretačním pohledům.