Kupecký ano i neEXCELENTNÍ CAFFIERIStředověký pokladÚNOS SABINKY OD GIAMBOLOGNYUnikátní dílo italské renesancePoklad z Mantovy v PrazeAlegorie země z rudolfínských sbírekPignoniho KleopatraMramorový zázrakMonumentální Halbax
všechnyFotogalerieNové akvizice ve sbírceRecenze výstav
2019 Červen (2)2018 Srpen (1)2018 Červen (1)2018 Březen (1)2018 Únor (2)2017 Únor (1)2017 Leden (2)2016 Srpen (1)2016 Červen (2)2016 Březen (2)2016 Leden (1)2015 Září (1)2015 Červenec (2)2015 Červen (1)2015 Duben (1)2015 Březen (2)2015 Únor (1)2014 Prosinec (2)2014 Listopad (2)2014 Červenec (1)2014 Červen (3)2014 Květen (4)2014 Duben (1)2014 Březen (2)2014 Leden (1)2013 Prosinec (2)2013 Listopad (1)2013 Říjen (3)2013 Červenec (1)2013 Červen (1)2013 Květen (1)2013 Duben (1)2013 Únor (1)2012 Září (1)2012 Červen (1)2012 Duben (2)2011 Listopad (1)2010 Červen (1)2010 Únor (1)2009 Srpen (1)2008 Leden (1)2004 Říjen (1)2003 Červen (1)
LUDVÍK KOHL (1746–1821)
Zápalná oběť v kruhovém antickém chrámku
1815
olej, dřevo
87 × 65,5 cm
Obrazy mají své osudy, stejně jako jejich majitelé. Nejzajímavější na sběratelství je, kromě lovecké vášně, že můžete odkrývat vrstvu za vrstvou umělecké i kulturně historické souvislosti. Obrazy Ludvíka Kohla se na trhu s uměním nevyskytují příliš často. Pokud se nějaký objeví, je to vždy událost.
Kohl byl ve svém pedagogickém úsilí jakýmsi předchůdcem malířského akademického školení; sám se školil nejprve u Norberta Grunda, posléze ve Vídni. Na Berglerem vybudované pražské akademii ovšem nepůsobil. Projevoval se ve velkém spektru malířských úkolů – od oltářních obrazů přes klasicistní historickou malbu až k vedutě. Kohlův prokazatelný zájem o zednářství z něj činí výjimečně zajímavou personu. Jeho téma monumentální architektury, která vyzařuje sílu velkých symbolů a idejí, dobře koresponduje s dobovou oblibou v tajemných rituálech, jež byly otiskem osvícenské zednářské politiky.
Zápalná oběť v antickém kruhovém chrámku je poměrně vzácný námět Kohlových skupin s ne příliš často se vyskytujícími antikizujícími motivy. Existuje varianta v šířkové kresbě z majetku Muzea hl. m. Prahy. Literatura (Marcela Pánková, Eva Reitharová) tyto práce časově zařazuje do období kolem roku 1800. Náš obraz je však datován 1815, což posouvá hranici této skupiny děl trochu později. Zajímavá je provenience naší poměrně velké dřevěné deskové malby. Obraz pochází ze sbírky kardinála Alexandera Rudnaye (1760–1831), který měl podle dobových štítků olej ve slovenské Nitře, Bratislavě a v uherské Ostřihomi, kde také zemřel. Později se kompozice dostala do Vídně, kde jsme ji získali pro naši sbírku. Pozoruhodná je skutečnost, že si obraz, zjevně poznamenaný zednářskou symbolikou, pořídil do své arcibiskupské rezidence vzdělaný katolický představitel, který, byť se věnoval slovenským obrozeneckým snahám v jazykové oblasti, si musel být vědom přinejmenším zásadních rozdílů mezi církví a zednáři. Dílo již v dubnu představíme v Clam-Gallasově paláci mezi highlights na nové výstavě Jeden svět nestačí. Poklady umění 19. století ze sbírky Patrika Šimona.