Kupecký ano i neEXCELENTNÍ CAFFIERIStředověký pokladÚNOS SABINKY OD GIAMBOLOGNYUnikátní dílo italské renesancePoklad z Mantovy v PrazeAlegorie země z rudolfínských sbírekPignoniho KleopatraMramorový zázrakMonumentální Halbax
všechnyFotogalerieNové akvizice ve sbírceRecenze výstav
2019 Červen (2)2018 Srpen (1)2018 Červen (1)2018 Březen (1)2018 Únor (2)2017 Únor (1)2017 Leden (2)2016 Srpen (1)2016 Červen (2)2016 Březen (2)2016 Leden (1)2015 Září (1)2015 Červenec (2)2015 Červen (1)2015 Duben (1)2015 Březen (2)2015 Únor (1)2014 Prosinec (2)2014 Listopad (2)2014 Červenec (1)2014 Červen (3)2014 Květen (4)2014 Duben (1)2014 Březen (2)2014 Leden (1)2013 Prosinec (2)2013 Listopad (1)2013 Říjen (3)2013 Červenec (1)2013 Červen (1)2013 Květen (1)2013 Duben (1)2013 Únor (1)2012 Září (1)2012 Červen (1)2012 Duben (2)2011 Listopad (1)2010 Červen (1)2010 Únor (1)2009 Srpen (1)2008 Leden (1)2004 Říjen (1)2003 Červen (1)
Vrchol francouzského rokokového sochařství reprezentuje Jean Jacques Caffieri (1725 – 1792), dvorní sochař krále Ludvíka XV. Byl současníkem slavného hudebního skladatele Jeana Philippe Rameaua, kterého také portrétoval. Vytvářel většinou mramorové nebo terakotové busty slavných encyklopedistů nebo jiných intelektuálních veličin (Lafontin, Jean Racine, Pierre Corneille, Moliére aj.), ale i podobizny krále a dvorských metres (jako například královu milenku Madame du Barry). Sám Caffieri pocházel z italské sochařské rodiny (jeho otec i bratr se věnovali sochařství), ovšem do Francie přišel až za regenství kardinála Mazarina. Celý život zůstal svobodný a bezdětný. V letech 1749 -53 působil ve vile Medici v Římě, aby v roce 1757 jako žák Francoise Lemoyna studoval sochařství na francouzské královské akademii. Podobně jako mladší Jean Antoine Houdon svá díla realizoval pro řadu zahraničních objednávek (sousoší generála Richarda Montgomeryho v kapli St.Paul v New Yorku).
Materiálu, z něhož je busta vytvořena, se říká terakota, což je pálená hnědá jílovitá hlína s příměsí vápence. Vysokým žárem a dlouhým vypalováním dociluje charakteristické hnědo oranžové barvy. Nejstarší terakotové sochy bývaly po vytvoření nejprve sušeny na slunci a vypalovány v popelu otevřených ohnišť. Technika je známa již od časů antiky. Obnovený zájem o antické umění ve 2. polovině 18. století vedl k vyhledávání a kopírování antických prací z terakoty i terry sigillaty. Technický rozvoj terakotu té době ve Francii a v Anglii přiblížil kvalitě porcelánu. V čele rozvoje stály nejvýznamnější manufaktury v Sevres (než přešla na výrobu porcelánu). Terakotě se ve Francii věnovala celá řada umělců a její sbírání se stalo fenoménem řady zahraničních institucí.
Do sbírky jsme zařadili mimořádný exemplář z terakoty pocházející z vrcholného období Caffieriho, který představuje snad jeho přítele Cornelise van Cleve v bohaté expresivně pojaté paruce. Dílo svou proveniencí pochází z českých sbírek. Exemplář vhodně doplňuje naši kolekci francouzského umění, jehož sbírání se věnujeme příležitostně. Caffieriho díla nalezneme ve světových muzeích od pařížského Louvre, přes Gettyho museum v Los Angeles po petrohradskou Ermitáž.