Alexander Clarot

ALEXANDER CLAROT (1796–1842)
Portrét neznámé šlechtičny se synem
1836
olej, plátno
78,5 × 94 cm

Jeden z nejkrásnějších obrazů významného rakouského portrétisty Alexandra CLAROTA jsme získali před nedávnem do sbírky. Jedná se o mimořádnou akvizici, která obohatila naše fondy, kde již máme Clarota zastoupeného v miniaturách a v několika litografiích a rozšířila pohled na umělce, který je těsně spjat s českým prostředím, neboť po roce 1836 přesídlil do Prahy, kde i pravděpodobně zemřel. Ještě před tím zajížděl do Karlových Varů, kde měl mnohé příležitosti pro četné zakázky. V roce 1810 vstoupil ve Vídni na akademii, nejprve jako krajinář, aby si posléze osvojil drobnou akvarelovou portrétní malbu. V jeho díle cítíme silný vliv Isabeye, který mistrně rozehrával na svých podobiznách práci s průhlednou draperií. Toman uvádí podobizny z aristokratických kruhů, zejména pak pro knížete Metternicha, Thuny, Nostitze, Šternberky, Hildprandty atd.

Náš portrét mladé ženy s dítětem, na kterém vyniká jako šperk nádherný colier se smaragdem, reprezentuje čistý biedermeier, jenž nepochybně visel v některém z pražských paláců či českých zámků. Nevíme ovšem, kdo je ta půvabná mladá matka a kdo je její syn. Víme, že obraz namaloval jeden z nejlepších portrétistů Rakouska a že vznikl za jeho pobytu u nás. Portrétů je na světě mnoho, ale málokomu se podařilo vytvořit tak čistou mateřskou atmosféru lásky jako Clarotovi. Teď bude probíhat pátrání. Ponoříme se do šlechtických genealogií a pokusíme se zjistit, zda je to knížecí familie Schwarzenberg či Liechtenstein, kam nás vedou prozatím nejisté stopy.

A teď osobní příběh. Před jedenácti lety obraz prošel pražskou aukcí společnosti Dorotheum. Byl prodán a odvezen do Vídně, kde se jej někdo opět pokoušel nabídnout, tentokrát ve vídeňské centrále stejného aukčního domu. Když se posléze jeho stopa objevila v nabídce vídeňské prestižní galerie, ohromeně, zasažen jeho nádherou, jsem kupodivu několik let váhal (sic!). Je pravda, že ne vždy byl kurs eura vůči koruně příznivý a vždy bylo nutno dát přednost jiným akvizicím. Téměř osudově v předvečer neblahé kursové změny České národní banky jsme dali pokyn našemu bankovnímu domu k rezervaci potřebné částky. A rychle padlo rozhodnutí si pro něj zajet a doplnit jím sbírku. Nechali jsme srovnat a pokrýt plátkovým zlatem původní dřevěný rám s perlovcovým vzorem a plátno jsme díky odbornému zásahu restaurátora zakonzervovali tak, aby bylo schopné dalších výstav. Již v dubnu chceme obraz slavnostně představit na výstavě pokladů umění 19. století v Clam-Gallasově paláci v Praze. Některá díla prostě počkají i tak dlouhou dobu, protože se sama nemohou smířit s tím, že by vás nedokázala zaujmout.