(1610–1664)
Florentský malíř, kreslíř a mědirytec Stefano della Bella, známý svými lepty rozmanitých žánrů včetně vojenských scén, krajin a výjevů ze života, je autorem 1052 tisků a několika tisíc kreseb, ale doložen je pouze jeden známý olej. Učil se rytectví u Orazia Vanniho a později u Cesara Dandiniho. Techniku leptu studoval u Remigia Cantagalliny, u něhož se školil také Jacques Callot (řada jeho prací je mylně Callotovi připisována). Patronace Medicejů umožnila della Bellovi žít a studovat v Římě po dobu šesti let, kdy bydlel v Medicejském paláci a produkoval nejen veduty a kresby starověkých památek, ale také veřejných slavností zaznamenaných v řadě skicáků. Mnoho z nich bylo později převedeno do grafik. V době umělcových cest do Florencie se jeho styl posunul od manýrismu k baroku. V roce 1639 se přesunul na pozvání toskánského velvyslance Alessandra del Nera do Paříže, kde působil do roku 1650. Byl také ovlivněn Rembrandtem a dalšími holandskými autory, podnikal řadu cest do Holandska a severní Afriky. Většina grafik vznikla právě během jeho pobytu v Paříži, kam dorazil čtyři roky po Callotově smrti, kdy byl již známý důležitým francouzským vydavatelům. Na zakázku pracoval pro kardinála Richelieaua či kardinála Mazarina. Z Paříže se della Bella vrací zpět do Florencie, nadále obesílá francouzské vydavatele, experimentuje s grafickými technikami.