(1871 – po 1950)
Herschel, jako žák vídeňské Uměleckoprůmyslové školy (profesor Matsch) a mnichovské Akademie výtvarných umění (profesor C. Marr), byl činný převážně ve Vídni, ale také v Děčíně a Teplicích, kde se v nedalekém Šanově narodil. Od roku 1908 působil jako člen vídeňského Künstlerhausu. V letech 1900–1926 podnikal časté studijní cesty do Holandska. Vedle vedut měst a venkovských scén maloval také zákoutí staré Vídně, motivy z Itálie, Holandska, portréty, zátiší, biedermeierovské interiéry s postavou ženy, oděné v bohatou drapérii šatů. Svá díla prezentoval ve vídeňském Künstlerhausu, ale také v mnichovském Glaspalastu (1900), roku 1908 se zúčastnil jubilejní výstavy Krasoumné jednoty v Praze. S českým prostředím nikdy neztratil kontakt. Samostatné výstavy uspořádal v Muzeu města Vídně, ve vídeňském Židovském muzeu či v Galerii moderního umění v Praze. Témata jakéhosi „neobiedermeieru“ byla oblíbena i u Aloise Wierera. Návrat k intimitě domova a jakýsi žánrový synkretismus mohl u malíře pramenit z jeho obdivu k holandským mistrům (např. Pieter de Hooch či Vermeer).