Michael Jindřich RENTZ

Michael Heinrich Rentz se narodil ve třetí generaci rodiny pasířů (Messinggeschmeidmeister), takže se už od dětství mohl doma seznamovat s rýtkem jako pracovním nástrojem. Rytině se vyučil v Norimberku, v oficíně Josefa de Montalegre a své schopnosti si souběžně rozšířil studiem v norimberské kreslířské škole Johanna Daniela Preisslera. Po smrti ryteckého mistra v roce 1718 vedl dílnu za účasti mistrova přímého potomka Johanna Daniela de Montalaegre až do roku 1722. Hlavní náplní dílny byly rytiny odrážející nejrůznější složky soudobé architektury podle kreseb Johanna Jacoba Schüblera. Mezi nimi zvlášť vynikla kniha PERSPECTIVA / PES PICTVRAE … als das Haupt-Fundament der edlen Mahlerei, Norimberk 1. vydání 1720,která kromě téměř dvou desítek vzorových perspektivnich průmětů do imaginárních prostor a ukázek rozložení stínu na předmětech obsahovala i první Rentzovy titulní listy. Ještě v Norimberské dílně vyryl tři rozměrné rytiny theatra honoris vybudovaného v průčelí pražského chrámu sv. Víta u příležitosti blahořečení Jana Nepomuckéh (1721). Ve druhé polovině roku 1722 přesídlil na pozvání hraběte Františka Antonína Šporka do Kuksu v Čechách. Do Kuksu jej provázela vdova po mistru Suzanna Montalegre a její čtyři potomci. V řadě hrabětem vydávaných knih se Rentz stal během patnácti let autorem rozsáhlého ilustrátorského díla, čítajícího stovky rytin.

Rentz byl především ilustrátorem několika značně obsáhlých cyklů, v nichž klíčové postavení zaujímá Křesťanský rok (Das christliche Jahr). V jeho 300 rytinách, vytvářených podle vlastních kreseb k Novému zákonu Novému zákonu a rozvinutém kalendáři katolických světců a martyrů, se v průběhu dvanácti let (1723–1735), viditelně vyhranil a vyzrál umělcův styl. Souběžně umělec pro Šporka podle starších francouzských předloh, jež podstatně vylepšil, ilustroval i další soubor 212 rytin tzv. Knihy eremitů (Lebens-Beschreibung der heiligen Alt-Väter…). Mimo to byl rytec pro hraběte tvůrcem řádky vedut z jeho panství (Malý a Velký pohled na Kuks, Interiér kukské hraběcí hrobky, 2x lovecké sídlo Bonrepos, Podolské lázně u Heřmanova Městce). Řádka rytin odrážela Šporkovy šarvátky s jezuitskými sousedy (ilustrace k tzv. Čarodějnickým písním, Modlitba s rytinou sv. Jana Nepomuckého, Vztyčení kříže se Spasitelem). Mezi vynikající díla náleží též soubor 52 mědirytin Tanec smrti (první vydání z roku 1753, druhé 1767, třetí 1777), který je dokonalým barokním ztělesněním mementa mori lidského snažení.

Po smrti hraběcího mecenáše v roce 1738 pracoval Rentz ještě dalších dvacet let v omezených podmínkách někdejších proslulých kukských lázní vesměs na méně významných zakázkách, zejména na tzv. „svatých obrázcích“. Několikaletou periodou (1747–1750?) byla kresba a rytí vedut na panství korunního hejtmana Jana Klementa Branického v polském Bialystoku. Za sedmileté války se do kukského špitálu po prohrané bitvě u slezského Leuthenu přivalily tisíce vojáků poražené rakouské armády a následně se zde rozmohla mohutná tyfová epidemie, která někdy v prvé půli roku 1758 spolu s množstvím civilních obyvatel někdejšího Šporkova sídla zahubila i rytce.

Michael Heinrich Rentz byl excelentní v technice leptu kombinovaného mědirytem. Stal se dvorním rytcem hraběte Šporka a ilustroval mnoho jím vydávaných knih. Vedl také ryteckou dílnu, kde pracoval například Jan Jiří Balzer. Samostatná, osobitá kreslířská invence i dokonale zvládnutá grafická technika jej řadí do čela českého grafického umění 18. století, ale v mnoha ohledech významně i do evropského kontextu.