(Praha 1746–1821 Praha)
Malíř. Prošel školením u pražského rokokového malíře Norberta Grunda a od roku 1766 studoval na vídeňské mědirytecké akademii pod vedením Jakoba Schmutzera. Po svém návratu do Prahy byl v roce 1775 pověřen vedením výuky kreslení na nově ustanovené normální škole. Kohlova tvorba z pozice jeho pedagogické činnosti osciluje od předlohových kreseb až po náročné architektonické kompozice. Zaníceně se věnoval pedagogické činnosti. Projevoval se ve velkém spektru malířských úkolů – od oltářních obrazů přes historickou malbu až k vedutě. V jeho díle se mísí klasicistní tradice s preromantickými tendencemi, projevujícími se především jako raný historismus. Kolem roku 1800 se začal intenzivně věnovat architektonické malbě. Reálné i fantazijní architektury zabydloval historizující stafáží.