Karel Vítězslav MAŠEK

Malíř, uměleckořemeslný návrhář, architekt, urbanista. V letech 1883–1884 studoval na pražské akademii (prof. František Čermák a Albín Lhota), v letech 1884–1886 pokračoval na akademii v Mnichově (prof. Johann Caspar Herterich, Alexander von Wagner a Gabriel von Hackl). Roku 1887 odešel s Alfonsem Muchou do Paříže. Zde navštěvoval prestižní Akademii Julian (prof. Jules-Joseph Lefèbvre a Gustave Boulanger). Od roku 1898 působil jako profesor dekorativní malby a ornamentální kresby na umělecko-průmyslové škole v Praze. O dva roky později se stal členem Krasoumné jednoty. Je autorem řady významných děl (např. Jaro / Píseň ranní, 1888; Alegorické panó, 1889), v roce 1894 vyzdobil Městskou spořitelnu pražskou. Roku 1895 se společně s Mikolášem Alšem, Vojtěchem Bartoňkem a Václavem Jansou podílel na tvorbě monumentálního obrazu Pobití Sasíků pod Hrubou Skalou. Pro výstavu architektury a inženýrství roku 1898 navrhl plakát a dekorativní vlysy. Folklorní vlivy syntetizoval v dílech ze Slovácka a Slovenska (např. Sekáč, před 1897). Monumentální obrazy s historizujícím námětem Libuše (kolem 1893) a dobovým akademickým symbolismem Na rozcestí (1896) jsou tematickým předělem k další plejádě důležitých děl (Čarodol, 1892; Idyla, 1894; Valerie, 1897; Hra slunečních skvrn, 1910; Zelená víla, Světluška, 1912; Soud prince Sáma, kolem 1900; Bůh Radegast, Staroslovanská tryzna, 1913; Kupalo, 1914). Významné jsou také Maškovy architektonické práce, ať už interiérové fresky na stěnách Hlavní pošty v Praze (1899), vlastní návrh a realizace jeho vily v Bubenči (1901) nebo některá další provedení sakrální architektury či velké regulační projekty a plány pro Prahu, Hodonín, Jaroměř a Luhačovice.