Josef MÁNES

Malíř a ilustrátor. Spolu se sourozenci Amalií a Quidem byl potomkem Antonína Mánesa. Na pražskou akademii vstoupil roku 1835. Záhy si získal respekt pro výjimečný talent. Po smrti svého otce roku 1843 se začal stranit oficiálním strukturám – Společnosti vlasteneckých přátel umění a akademii. Spory řešil odchodem do Mnichova, kde se vzdělával mimo tamější akademii (1844). Po návratu do Prahy v roce 1846 podnikl cestu na Moravu a Slovensko. V revolučním roce 1848 se účastnil společenského dění a spoluzaložil Jednotu umělců výtvorných, z jejíhož popudu odjel počátkem následujícího roku portrétovat české poslance kroměřížského sněmu. Padesátá léta 19. století naplnil intenzivní prací, v níž vynikají díla pro Silva-Taroucy, ilustrace pro zamýšlené vydání Rukopisu královédvorského a etnografické studie. V roce 1866 dokončil práce na ozdobném terči určeném pro pražský orloj. S ustanovením Umělecké besedy se účastnil jejího spolkového života. Mánesova nemoc (pravděpodobně maniodepresivita) se v této době počala zhoršovat. Autor skonal po svém návratu z Itálie v roce 1871.