Jan ŠTURSA

Sochař. V letech 1894–1898 studoval na Hořické sochařskokamenické škole a akademii v Praze (1899–1903) u Josefa Václava Myslbeka. Začátky Štursova díla tkví v dobovém popisném žánru a symbolismu. Rodinův vliv nebyl u umělce natolik závažný jako Bourdellův a Maillolův. Mezi významná díla se počítají Puberta (1905), Před koupelí, Apassionata, Melancholické děvče (1906), různě monumentalizované varianty Evy (1908–1909). Po návštěvě Itálie v roce 1907 se stylově obrací k inspiracím řecké plastiky a neoklasicismu. Následují díla s erotickým nábojem Sulamit Rahu (1910–1911), Messalina (1912–1914). 1. světová válka přerušila jeho snahu studovat u Bourdella. Vznikají sochy Raněný (1916), Pohřeb v Karpatech (1917). Spolupracoval s architekty Janem Kotěrou, Pavlem Janákem, Josefem Gočárem. V letech 1916–1925 přejímá sochařský ateliér na AVU. Vzniká mnoho portrétů (Max Švabinský, 1918, Eduard Vojan, 1919–1920), ale i pomníkové zakázky (Bedřich Smetana pro Litomyšl, 1923–1924). Jeho dílo uzavírá vitalistně působící plastika Žena myjící si prs (1925). V roce 1925 volí dobrovolný odchod ze života.