Franz METZNER

Metzner náleží mezi nejvýznamnější sochaře z řad českých Němců, jeho vliv daleko přesáhl území Čech. Byl důležitou osobností Wiener Secession. V letech 1903–1906 a 1909 působil jako profesor vídeňské uměleckoprůmyslové školy. Už na Světové výstavě v Paříži roku 1900 získal uznání za své modely v porcelánové berlínské manufaktuře. V Čechách představoval spojnici k tvorbě německého Adolfa Hildebrandta, ale i Georga Minne, a sám se osobitě vyrovnával s vlivem Rodina a Maillola. Od roku 1906 se natrvalo vrátil do Berlína, kde si o pět let později vybudoval v Zehlendorfu vilu s velkým ateliérem. Podílel se na rozsáhlých sochařských zakázkách v architektuře a i když se rozsah jeho působnosti přirozeně soustředil na Německo a české země, měl úzký vliv na Gesellschaft zur Förderung der deutschen Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen a Moderní galerii, v jejichž radách dlouhá léta působil.
V roce 1905 jej oslovil Josip Plečnik, pro jehož vídeňský dům Zacherl vytvořil sérii Atlantů. Pro Liberec navrhl monumentální kašnu, jejíž realizace se neobešla bez složitých peripetií. Roku 1908 dokončil plastiky na atiku pražské filiálky Vídeňské bankovní jednoty, kterou v pražské ulici Na Příkopě vybudoval architekt Josef Zasche. V kamenném vstupním portálu přízemí zde vytvořil dvojici maskulinních figur, jež mají velice blízko k obdobně řešené postavě z domu Rheingold v Berlíně. Dvojice z atiky bankovního domu se podobají čtyřem sochám přírodních živlů, realizovaných na vrcholu věže bruselského paláce Stoclet, kte rý navrhoval Josef Hoffmann a na jehož bohaté interiérové i exteriérové výzdobě v duchu secesního „gesamtkunstwerku“ se podílela celá plejáda rakouských sochařů a malířů, jako například Gustav Klimt, Koloman Moser, Franz Barwig a další.