(1868–1931)
Franz Barwig, rodák ze Šenova na Moravě, patřil mezi důležité představitele moravsko-rakouského sochařství. Prošel vídeňským školením, věnoval se řezbářství a v roce 1905 se stal členem Hagenbundu. Na jeho specificky artistně pojaté fasetové stylizaci, jež ze secesního repertoáru volně vplynula do radikální prostorové hmotové stavby kubismu (Marabu, 1906; Pelikán, 1907; Sup, kolem 1910), lze demonstrovat východiska ornamentace, která se většinou proměnila v abstrakci. Tímto způsobem plošné stylizace často sledoval spíše zesílení dekorativní funkce. Výchozím výtvarným názorem umělce se stal popisný naturalismus, poznamenaný zlidovělou a někdy až folklórní narací.
Začínal jako řezbář betlémů v Novém Jičíně, komponoval veselé postřehy venkovského života. S druhým vývojovým obdobím, vyznačujícím se secesní formální vytříbeností, došlo k útlumu anekdotičnosti a v Barwigových dílech se uplatňoval kultivovaný styl, získaný studiem ve Vídni, kde byl zprvu žákem (1888–1897) a později profesorem tamní uměleckoprůmyslové školy (od 1910). Roku 1900 získal stipendium do Paříže, poté vedl dva roky řezbářskou třídu na Odborné škole pro obrábění dřeva ve Villachu. V letech 1925–1927 pobýval v USA, kde pro majitele nově postavené vily v Palm Beach na Floridě vytvořil zahradní plastiky. Vývojové souvislosti Barwigových skulptur a plastik, včetně animálních témat v evropské sochařské tvorbě, nalezneme u Augusta Gaula a především u zakladatele autonomní zvířecí plastiky Antona Louise Baryeho.