Po studiu na pražské uměleckoprůmyslové škole (1896–1899) absolvoval akademii výtvarných umění v ateliéru profesora Ženíška (1901–1905). V oblasti grafických technik, které se staly jeho hlavním vyjadřovacím prostředkem, se vzdělal sám. Byl prvním předsedou uměleckého sdružení Sursum (1910–1912), záhy z něj však vystoupil a jeho druhé výstavy se již neúčastnil. Mnohem důležitější pro něj byla spolupráce s Moderní revuí, kde byly reprodukovány jeho grafiky a publikovány jeho kritiky a eseje. Svým dílem, uchovávajícím symbolistní estetiku a ideály, dokonale korespondoval se záměry redakce Moderní revue, která v prvním desetiletí 20. století ztratila kontakt s aktuálním vývojem moderního umění a stala se nevyhnutelně konzervativní. Ačkoliv bylo Koblihovo dílo po celý život těsně spojeno s literaturou, ve svých ilustracích slavných knih a básní dokázal evokovat předlohu bez vnější popisnosti a ilustrativnosti, pouze pomocí svébytných vnitřních vizí, opírajících se o vlastní citové zkušenosti.