(Třebíč 1880–1976 Waldkraiburg)
Zapomenutý česko-německý malíř a zejména grafik, Ferdinand Staeger, studoval textilní školu v Brně, odkud přešel v roce 1896 na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy, kde byl posluchačem u profesorů Stibrala, Lišky i Schikanedera. Zprvu se živil jako ilustrátor pro časopisy Simplicissimus nebo Švanda dudák, odkud pochází i tato humorně líčená perokresba. Brzy vytvořil cykly grafických listů, v nichž se věnoval tématům Adalberta Stiftera, Beethovena či Mozarta, a které vynikají jemně traktovanou kresbou s miniaturními prvky, utvářejícími podivuhodnou atmosféru až biedermeierovského prostředí. Simultánní děj se odehrává v jedné příběhové lince takřka po vzoru středověkých narativních obrazů. Až zanícený smysl pro detail, v kompozicích složených z jednotlivých faset, vychází ze starších vzorů, jako například od Napoleona Neureuthera (Popelka z roku 1847) nebo z barokních vlámských gobelínů.