Ema BORMANN

Emma Bormann se narodila v roce 1887 ve Vídni. Její otec, Eugen Bormann (1842–1917), byl archeologem a profesorem starověké římské historie a epigrafie na vídeňské univerzitě. Na téže univerzitě získala v roce 1917 doktorát z prehistorie (disertační práce o období neolitu v Dolním Rakousku). Během studia na univerzitě absolvovala kurzy na Institutu pro výuku a experimentování v grafice s Ludwigem Michalkem. Emma Bormann sledovala zájmy také v atletice a dramatu, ale umění mělo být jejím pravým povoláním. V roce 1917 odešla do Mnichova a na jeden semestr se zapsala do výtvarných kurzů, poté se sama stala učitelkou umění. Během svého života hodně cestovala. Před svým odjezdem do Číny v roce 1939 navštívila mnoho měst v Evropě a poprvé navštívila USA v roce 1936. Městské scenérie a přeplněná veřejná náměstí vycházejí z jejího zájmu o urbánní kulturu a jsou záznamem jejích cest, kdy ukazují mnoho měst v Německu, Nizozemsku, Chorvatsku, Itálii, Švédsku, Turecku a Egyptě. Mezi její práce patří mnoho obrazů její rodné země, pohledy na Vídeň a další místa v Rakousku, jako je Salcburk.  V letech 1926–1939 učila na vídeňské univerzitě kurzy figurální kresby.

V roce 1925 se vdala za lékaře a talentovaného grafika Eugena Milcha a s ním na dlouhou dobu odešla do Číny. Japonská vojenská invaze na jihočínském pobřeží na jaře 1941 přinutila rodinu Bormann-Milch opustit Pakhoi a přestěhovat se do Šanghaje, kde Emma Bormann zůstala až do roku 1950. I přes těžkosti této doby pokračovala v práci. Dřevoryty a linoryty ukazují řeku Chuang-pchu a rušné ulice Šanghaje, stejně jako její dojmy z Chang-čou a Pekingu, které navštívila během 40. let. 

V červnu až červenci 1947 byla v Smithsonian Institut ve Washingtonu, DC, uvedena její samostatná výstava.

V roce 1950 Emma Bormann opustila Šanghaj a cestovala napříč Japonskem a Spojenými státy zpět do Evropy. V dubnu 1953 se v rakouské Státní tiskárně ve Vídni konala samostatná výstava jejích prací. Od roku 1953 bydlela v Tokiu se svou dcerou Utou. Významná výstava jejích prací se konala v lednu 1957 v Tokiu, pořádaná společností Asahi Press Company. Na podzim roku 1957 vystavovala v Tokiu na výroční výstavě Japonské umělecké akademie (Nitten) a získala ocenění, významné uznání pro zahraničního umělce žijícího v Japonsku.

Od roku 1958 až do své smrti Emma Bormann pravidelně cestovala mezi Japonskem a Riverside v Kalifornii, kde se usadila její druhá dcera Jorun. Její cesty na konci 50. a 60. let ji přivedly do jihovýchodní Asie a Mexika. Zemřela v Riverside v prosinci 1974.

V roce 1922 historik umění a kurátor Arpad Weixlgärtner poznamenal, že práce Emmy Bormannové odráží charakteristicky rakouskou reakci na moderní umění. Rakouský umělec nemá rád, když je pod tlakem umělecké módy; nejprve vyzkouší, co mu vyhovuje a rozšíří o to, co lze přijmout jeho vlastním naturelem.