Alfons MUCHA

Malíř, grafik, ilustrátor, návrhář. Bez profesionálního školení začínal přibližně okolo 1880 jako malíř ve vídeňské dílně divadelních dekorací Kautský–Brioschi–Burghart. 1881–1882 vyzdobil u hraběte Khuena jeho jídelnu na moravském zámku v Hrušovanech. 1883–1885 pracoval dále v jeho službách na zámku Gandegg u Bolzana. Od 1885 studia na Akademii v Mnichově. 1887 odjíždí do Paříže, kde rok studuje na Akademii Julian. Od 1888 pracuje samostatně pro pařížské časopisy a nakladatele. Brzy zakládá i vlastní školu. 1900 se účastnil přípravy Světové výstavy v Paříži. 1904 jeho první cesta do USA. Střídavě působí na obou kontinentech. 1910 se vrátil do Prahy. Pařížským úspěchem byla spolupráce s divadlem Sarah Bernhard, pro níž v roce 1894 vytvořil první plakát, který ho proslavil. Stal se mytickým spolutvůrcem epochy označované La Belle Epoque. Přes syntézu salonního malířství, transformací lidových a esoterických prvků po masově sdílené lyrické symboly v atmosféře kosmopolitní Paříže zaujal mezník v proměně kultury konce století. Významná je jeho práce na pavilónu člověka pro Bosnu a Hercegovinu na pařížské Světové výstavě, stejně jako Fouquetovo zlatnictví. Množství plakátů, dekorativních návrhů, vinět, vizitek a ilustrací zastupují díla jako jsou Documents Decoratifs (1902), bohatě vypravená kniha Ilsea princezna Tripolijská (1897) nebo Otčenáš (1899). Po návratu do Čech se zabýval cyklem Slovanská epopej, který nikdy nedokončil, věnovaném historii slovanských národů. Pozoruhodné jsou také jeho návrhy a realizace prvních československých známek a bankovek.